Skotská vysočina patří k hornatým oblastem, ve kterých se střídají hluboká údolí společně s hornatými svahy a planinami.

V lovecké oblasti je terén strmý a drsný, který se od hladiny moře až po 914 m.n.m. na 12 000 hektarech.

Většina svahů je zalesněna hospodářskými smrkovými lesy, ale některé starobylé listnaté lesy zůstaly nedotčené a nyní jsou zachovány a chráněny. Všechny lesy a lesíky se nacházejí na nižších svazích, sahajících od hladiny moře až do nadmořské výšky přibližně 364 metrů. Krajina nad tím tvoří otevřené kopce.

Místní lesy a kopcovitý terén jsou přirozeným prostředím pro jediné dva druhy spárkaté zvěře, které jsou v Británii původní – jelena lesního a srnce obecného. Jeleni zpravidla tráví denní světlo v relativním bezpečí hustého porostu smrkových lesů a za tmy se pasou na otevřených kopcích.

V důsledku tohoto chování musí být lov veden při východu a západu slunce a většina stopování zvěře probíhá na horním okraji lesa, kde lze potkat jeleny, ať už vycházející z lesa, nebo vstupující do něj. Vzhledem k drsnému a strmému terénu je přístup obtížný a tento lov je fyzicky velmi náročný, ale velmi okouzlující na zážitky z lovu.