Individuální lov patří mezi tradiční způsoby lovů v České republice, která je zemí, kde je již po staletí, ba po tisíciletí formována myslivost v duchu historie a tradic. V dnešní době se ani v České republice ale nevyhnula technologická revoluce a do tradičních prostředků lovů se vmísily moderní prvky jako jsou noční vidění, termovize, dálkoměry, fotopasti a spousta dalších vymožeností. Tato zařízení moderní myslivosti pomáhají při lovu, zvyšují jeho bezpečnost a lovcům rozšiřují jejich možnosti. Co ale zůstalo stále původní? Jsou to způsoby lovů a jejich provádění, o kterých se dočtete v tomto článku.
Individuální lovy lze rozdělit na dvě základní kategorie- čekaná a šoulání. O šoulání se dočtete více v článku Individuální lov v česku a jeho techniky, část 2: šoulání
Jak již název napovídá, individuální lov na čekané je o jednom či dvou lovcích, kteří společně čekají na zvěř, která přijde na ideální vzdálenost a může být lovena. Lovci loví z různých typů posedů, kazatelen nebo krytů na zemi, aby je zvěř neviděla. Většinou se tímto způsobem loví zvěř spárkatá (srnec, jelen, daněk, muflon, či divočák) a zvěř škodná (liška, jezevec, psík mývalovitý, aj.).
Způsobů jak zvěř nalákat na ideální vzdálenost pro lov je spousta a liší se samozřejmě obdobím lovu nebo lovem konkrétního druhu zvěře. Proto existují techniky lovu jako je vábení pomocí různých druhů vábniček, vnadění zvěře atraktivním krmením či čekání na tradičních místech, kde se zvěř vyskytuje nebo prochází okolo loveckého zařízení (ochozy zvěře). U lovu ptáků lze využívat i možnosti použití tzv. balabánů, což jsou makety samotných ptáků.
Vábení zvěře je aktivní způsob, jak přilákat vybranou zvěř k lovci. Vábit lze téměř jakoukoliv zvěř. Tato metoda samozřejmě již vyžaduje určité schopnosti lovce. Musí znát terén, sledovat směr větru, protože zvěř si ráda chodí pro vítr. Musí znát dobře daný druh zvěře. V jakém období využívat vábničku, jaký typ použít a hlavně musí lovec sám o sobě zvládnout techniku vábení, aby co nejdokonaleji napodobil zvuk, na který daná zvěř reaguje.
S vábničkami je lov velmi zajímavý a rozhodně se lovec během čekané nenudí. Musí v určitých intervalech vábit, sledovat případné odpovědi od zvěře nebo během vábení sledovat okolní krajinu, aby se sám neprozradil. Pokud vše udělá lovec správně, zvýší si tak pravděpodobnost úspěšného lovu. Ale ani to nejlepší vábení kolikrát není nic platné a zvěř na něj prostě nereaguje. I s tím lovec musí počítat.
Na druhou stranu při nesprávném vábení, ať již špatně použitá technika vyluzování samotných zvuků, nebo špatný interval vábení, mohou zvěř vyplašit. Zvěř není hloupá a velmi často si ji právě nesprávným vábením lovec takto zradí.
Nicméně pokud se vše povede dobře, lovce čeká nezapomenutelný zážitek, kdy může tímto způsobem komunikovat aktivně se zvěří a leccos se o jejím chování dozvědět více a tím si tak zvyšovat i šance lovů do budoucna.
Vábničky lze rozdělit na vábničky napodobující stejný druh zvěře, což se především využívá při říji spárkaté zvěře. Imituje se volání samice nebo samce jakožto soka. Druhé využití může sloužit k imitaci zvířete stejného druh v nesnázích, kdy se mu ostatní zvířata instinktivně snaží jít na pomoc. Třetím způsobem je imitace potenciální kořisti, což je atraktivní lov tímto způsobem především lišek. Dalším možným způsobem je imitace stejných druhů, kteří hodují a díky tomu lze přilákat další jedince stejného druhu (například vábení hus, kachen, divočáků, aj.).
Více o vábení zvěře naleznete v dalším článku.
V České republice se jedná poměrně o rozšířený způsob čekané, kdy lovec pravidelně přikrmuje konkrétní druh zvěře atraktivní potravou a zvěř se postupně naučí na toto místo chodit. Pokud zvěř není stresovaná a vystavovaná rušivým elementům, vcelku jednoduše získá k místu vnadění důvěru a začne ho pravidelně navštěvovat. To dává lovci ideální příležitost k úspěšnému lovu, kdy si může zvěř dokonale prohlédnout, zacílit a dobře lovit, neboť je na vše dostatek času.
Samozřejmě, že po úspěšném lovu zvěř ztrácí k místu důvěru a nějaký čas trvá, než se na takové krmeliště vrátí. Hlavní lovenou zvěří v České republice je tímto způsobem prase divoké.
Všechny lovené druhy zvěře mají svoje oblíbené trasy, kterými pravidelně chodí v pravidelných časových intervalech. Jedná se o tzv. ochozy, kdy zvěř chodí stejnou trasou například na místa, kde hledá potravu, kdy se vrací zpět do krytu či se chodí napít, apod. Většinou se samozřejmě jedná o dobře kryté trasy a tímto způsobem lovená zvěř poté ztrácí důvěru v tyto trasy a může se stát, že na čas úplně opustí danou lokalitu a chodí jinudy.
Stávaniště většinou využívá teritoriální zvěř, která se zdržuje po většinu roku v dané oblasti a nemigruje. Takovým celorepublikovým příkladem je srnec obecný. Ten se zhruba od května do září zdržuje ve svém teritoriu, které si značkuje, značí a brání před jiným teritoriálním srncem. Díky tomu lze snadno obeznávat tyto srnce a určit tak, jestli je vhodný k lovu či nikoliv.
V dalším článku se můžete těšit na popsání společných lovů.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný.
Váš tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
