V předchozím článku na téma o Individuálních lovech v Česku, část 1: čekaná jsme rozebírali možnosti a techniky lovu na čekané. V dnešním článku vám přiblížíme šoulání, což je další možná technika individuálního lovu, která ale vyžaduje velké dovednosti lovce, aby byl lov úspěšný. Výraz šoulání je nezvyklý již sám o sobě a v překladu ho zná ze světových jazyků němčina pod názvem "Pirsch". Například anglický jazyk tento výraz nezná a běžně se využívá "Game stalking". Původní význam českého způsobu lovu šoulačka je odvozen od stylu, způsobu chůze. Kdy se lovec pomalu šoulá, šourá, přikrádá přírodou ke zvěři.
Jak již bylo napsáno v minulém článku, na čekané lovec sedí schovaný buď na posedu nebo v krytu a čeká na zvěř až přijde k němu na vhodnou loveckou vzdálenost. K tomu může lovec používat samozřejmě různé techniky, jak zvěř přilákat blíže k němu.
Opakem tohoto lovu je šoulání, kdy lovec intenzivně vyhledává zvěř a snaží se k ní dostat na co nejlepší možnou vzdálenost, aby mohl lovit. Někdy lovec chodí krajinou a jde opatrně, aby objevil nějakou zvěř a jindy lovec jde za konkrétní zvěří, o které ví. Co je jednodušší? V obou případech hrají velmi důležitou roli okolnosti a opatrnost.
Zvěř je velmi bystrá, má daleko lepší smysly než člověk. Lépe slyší, vidí, cítí a k tomu navíc je ostražitá a neustále si hlídá své okolí. Takže dostat se k ní není vůbec snadné. Dalo by se říci, že se jedná o jednu z nejtěžších disciplín individuálního lovu. Lovec musí dokonale zvládat skrytý pohyb, využívat terénních vln, přirozeného krytu poblíž zvěře a musí se umět pohybovat nenápadně. Dále si musí neustále hlídat směr větru, neboť se vítr mění každým okamžikem a v některých případech je velmi zrádný, kdy se v určitých místech stáčí do spirál, protivětrů a může vás díky tom zradit.
Jakmile se lovec rozhodne pro tento způsob lovu, tak ho ovládne a nebude chtít lovit jinak. Adrenalin stoupá v okamžiku spatření zvěře, ke které se chce lovec dostat. Čím blíže se plíží ke zvěři, tím více se má na opatrnosti kvůli riziku zrazení zvěře a tím více ho lov baví. Lov ze země s sebou přináší mnohem bližší kontakt se zvěří, než z loveckého zařízení.
Dostat se nepozorovaně k dobré lovecké ráně lze. Jsou však vždy k dispozici vhodné střelecké podmínky? Dnešní lovci používají například dálkoměr pro bezpečné určení vzdálenosti. To se používá především pro lov na větší vzdálenosti, které se mohou pohybovat okolo 300 až 400 metrů. Lovec si tak musí seřídit puškohled na tuto vzdálenost. Dalším pomocníkem bývají různé dvojnožky či trojnožky, které si s sebou lovec nosí a fungují jako stativ pro oporu zbraně. Samozřejmě lze lovit bez opory, což vyžaduje dobré střelecké dovednosti.
K pohybu lovce se mohou využívat tzv. šouláky, neboli upravené cestičky, které tvoří lovecké stezky. Tyto cestičky vedou vhodným terénem, musí být zbaveny větviček a jiný rušivých elementů, aby se lovec co nejtišeji dostal ke zvěři. Stačí jedno neopatrné šlápnutí na větvičku, která pod lovcem praskne a může utéct.
Pokud se lovci podaří dostat se nepozorovaně ke zvěři, zaujmout vhodnou střeleckou pozici, jeho lov pak bude úspěšný a zážitek bude navíc umocněný veškerým vynaloženým úsilím plížením ke zvěři.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný.
Váš tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
