Jelen lesní, nebo také jelen evropský (starý název) je naším největším sudokopytníkem. Žije téměř v celé Evropě, vyjma severních částí Skandinávie a Ruska. Jeho výskyt zasahuje až do západní Asie a Malé Asie. V těchto oblastech žije v různých formách.
Například jelen karpatský, který se vyskytuje na východě Slovenska a je podstatně větší než forma jelena, která se vyskytuje od západního Slovenska, přes Českou republiku a dále na západ, tzv. jelen středoevropský. Rozdílné je i zbarvení, kdy má tato forma v letní srsti výraznou hřívu na krku a zbarvení do hnědavě červené barvy. Oproti tomu forma karpatská je spíše do šedava až hněda.
Hmotnost jelena středoevropského se pohybuje okolo 150 kg, délka těla okolo dvou metrů. Výška v kohoutku se pohybuje okolo 150 cm, kdežto forma karpatská může dosahovat až 250 kg. Tělo je mohutnější a dosahuje zároveň i mohutnějšího paroží.
Jednou z hlavních motivací lovu jelena je jeho mohutné, rozložité paroží. Jelen má typické jelenovité, souměrné paroží. Toto paroží sílí a mohutní s přibývajícím věkem.
Již prvním roce života (asi 6. měsíc života) jelen nasadí špice bez růží, které shazuje v následujícím roce (duben/ květen). Následně mu hned začne růst paroží nové, které má výsady. Může se jednat o vidláka, ale také toto vývojové stádium může nadějný jelen přeskočit a rovnou mu narůstá šesterák. Na každé lodyze (jeden paroh) má tři výsady. Takto s postupujícím věkem můžeme označovat osmeráky, desateráky až čtyřiadvacateráky. Samozřejmě mohou být jeleni i silnější.
S přibývajícím věkem roste a mohutní paroží. To se však mění okolo 12-tého roku života, kdy dochází ke zlomu a jelen začíná ztrácet na hmotě paroží. Takový jelen je nazýván jelenem zpátečníkem.
Jelen paroží shazuje od února do dubna. Staří jeleni shazují jako první. Nejmladší jeleni shazují až v květnu. Ihned jim narůstá nové a silnější paroží, které je obaleno lýkem. Lýko je extrémně prokrvená jemná kůžička, která pokrývá celý povrch paroží a díky tomu je paroží vyživováno.
Paroží má vývoj zhruba pět měsíců. Následuje vytloukání paroží o různé dřeviny a stromy. Tím se zbavuje již nepotřebného lýčí. Podle toho, jaké dřeviny se vyskytují v životním prostředí jelena, dochází ke specifickému zabarvení paroží. Některé paroží může být tak tmavší oproti ostatním v závislosti, o jakou dřevinu jelen paroží vytloukal.
Paroží je kostnaté, to znamená, že po vytloukání je zcela bez jakékoliv výživy, prokrvení či nervů.
Jeleni obývají lesnaté a zároveň otevřené krajiny. Dnes se vyskytují v horských oblastech, kde jsou rozsáhlé lesní komplexy vzrostlých lesů, které střídají menší louky a křoviny a paseky.
Jeleni vyhledávají listnaté a smíšené lesy. Jsou obyvatelé rozsáhlých lužních lesů v nížinách. Takový prostor je v České republice na jihu Čech. Zde se jelen míjí s losem, který zde obývá v řádech jednotek až nízkých desítek kusů třeboňsko. Tyto rozsáhlé mokřady, lužní lesy a bažiny jsou vhodným biotopem pro losa, ale zároveň dostatečným prostorem pro jelena. Podobně jako v jižních Čechách se jelen vyskytuje i na jižní Moravě.
Vyhledává zároveň místa, kde se může válet v bahně, což má zvláště rád. Taková místa se nazývají „kaliště“.
V dnešní době existuje řada obor, které v českých zemích mají neodmyslitelnou součást v chovu jelena. Jejich snažení po celá staletí je vidět na mohutných trofejích jelenů, které vyhledávají lovci z celého světa.
Jelen žije převážně ve stádech. Pouze staří jeleni jsou samotáři. Nicméně tyto skupiny nebo stáda jsou tvořeny buď samčím, nebo samičím pohlavím s mláďaty. Pouze v období říje se jeleni dostávají do kontaktu s laněmi.
V období pozdního léta přicházejí jeleni do říje a zhruba od poloviny září do poloviny října se lesy ozývá typické majestátní jelení troubení. Není asi více pro lovce, pokud zažije jelení říji na vlastní oči a uši. Jeleni bojují o svá teritoria. Hájí si svůj harém laní. Vznikají souboje jelenů a navzájem o sobě dávají svým sokům vědět troubením, kdo je tady pánem.
Po říji se opět rozpadají tyto harémy a jeleni se vrací zpět do oddělených stád.
Laň klade jednoho, výjimečně až dva kolouchy v květnu až červnu. Takový kolouch je na lani závislý 3 až 4 měsíce, což vychází do další říje, nicméně laň kolouch doprovází až do narození dalších kolouchů. Pak se teprve odděluje.
Jelen po celý den žije spíše skrytým způsobem života a vychází na pastvu za soumraku a nebo těsně před svítáním. Zbytek dne tráví v houští, nebo křoví.
Nejlepší doba lovu jelena je jeho říje, která probíhá od poloviny září do poloviny října. Pochopitelně v závislosti na počasí a místních podmínkách. V tomto období se jelen projevuje troubením, je aktivnější a reaguje na vábení, což si mohou lovci vyzkoušet.
Jinak zákonem povolená doba lovu jelena je od 1.7. do 31.1. v České republice. V jiných státech se může doba lovu jelena lišit.
Z denního cyklu je lov vhodný velmi brzo ráno, nebo těsně před západem slunce,
Jelena evropského lze lovit individuálním způsobem na čekané nebo při šoulání. V posledních letech si díky vyšším stavům této zvěře využívá při lovu laní a kolouchů, nebo první věkové třídy jelena i způsob společných lovů- naháňky a nátlačky.
V jiných zemích je tímto způsobem povoleno lovit i dospělou trofejovou zvěř.
Během říje lze využít způsob přilákání jelena vábením. Vábí se imitací soka troubením. Taková vábnička není úplně do kapsy. Má povětšinou tvar rohu a říká se jí řevnice.
Jelena evropského lze lovit kulovou zbraní s minimálním výkonem minimálně nad 2 000 J dopadové energie ve 100 metrech. Většinou jsou vyhovující ráže již řady 7 mm. Nicméně při lovu jelena je v některých případech lepší použít i výkonnější ráže řady 8 mm nebo 9,3 mm, která má dostatek energie pro špatně umístěný zásah, nebo v ne příliš dostupném terénu. Jelen je velmi vitální zvěř, která může se špatně umístěním zásahem ujít i několik kilometrů. Více o různých rážích se dočtete v článku časopisu Myslivost: “Výběr vhodné ráže k lovu spárkaté zvěře”
Jako trofej jelena je notoricky známé jeho paroží, které je hlavním důvodem lovů jelenů. Dále jsou použitelné kelce, nebo hubertka. Kelce jsou špičáky v horní čelisti. Hubertka je osifikovaná část v srdci jelenů. Tvarem připomíná houslový klíč.
Maso z jelení zvěře patří společně s masem dančím a masem ze srnčího k nejkvalitnějším masům, které může naše lesní tabule nabídnout. Maso je červené s nízkým podílem tuku a vysokým podílem bílkovin. Maso se vyznačuje velmi jemnou chutí a příjemným aroma. Stejně jako u masa dančího, je i maso z jelena vhodné na úpravu pečením v celku, grilováním a jiné kulinářské úpravy.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný!
Váš Tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
