Jezevec lesní (Meles meles) je největším zástupcem lasicovitých (Mustelidae) šelem na území České republiky. Obývá mírné pásmo Asie a celou Evropu, kromě severních částí Skandinávie. Naopak v těchto severních částech žije rosomák. Rosomák je největším zástupcem lasicovitých na světě. Žije v tundře, na Sibiři a obývá také americký severní kontinent, včetně Kanady.
Jezevec lesní může vážit 11-19 kg a jeho rozměry jsou od 75 cm do 85 cm. Jeho zbarvení je šedé s popelavým nádechem. Končetiny má černé. Jezevec má typicky bílou hlavu s dvěma černými pruhy, které jdou od čenichu přes oči po uši.
Jeho robustní končetiny s obrovskými drápy umožňují jezevci hrabat nory, ve kterých žije a přečkává zimu v nepravém zimním spánku. To znamená, že utlumuje svojí aktivitu, hodně spí, ale jeho tělesná teplota se mu nesnižuje. Za teplejších zimních dnů lze občas pozorovat ve sněhu obtisknuté jeho stopy od silných končetin. Nechvalně jsou proslulé tím, že díky nim jezevec dokáže v noře zahrabat psa norníka, který se psa nemůže dostat ven. Myslivecky se tomu říká, že psa jezevec „zazdí“.
Jezevec je všežravec, který se živí během celé aktivní doby tím, co je zrovna k dispozici. Od kořínků rostlin, hmyzu, červů, vajec, různých drobných obratlovců, ovoce, lesních plodů, aj.
Jezevec lesní, jak už napovídá název, vyhledává lesní komplexy, které jsou rozdělené různými poli, loukami a sady, kde nachází svojí potravu při svých toulkách. Během léta je schopný obývat pole se vzrostlou vegetací (řepka, kukuřice), kde má dostatek potravy. Spíše se jedná o jezevčí samce, nebo mladé jezevce.
V lesích vyhledává spíše písčité podloží, ve kterém se dobře hloubí nora. Taková nora má několik vsuků (otvorů) a kotel (hlavní prostranství nory) je několik metrů pod zemí. Občas vyhledává i skály, mezi kterými si hloubí noru. Celkovému komplexu nor se říká jezevčí hrady. Jedná se o kompletní, důmyslné, navzájem propojené nory.
Jezevec je převážně noční tvor, který opouští své nory za soumraku a za úsvitu se do nich vrací. To je ideálně šance na úspěšný lov, neboť využívá stále stejné trasy po svých toulkách, které si značkuje. Díky tomu lze vypozorovat jezevčí spády a lovit je.
Jezevec je spíše samotářský typ.
Období rozmnožování (jezevčí chrutí) probíhá na jaře, přes léto až do podzimu. Jezevec má latentní březost (utajovaná), kdy se plod začne vyvíjet až od prosince. Tento jev je hodně důležitý, aby se srovnaly termíny kladení mláďat na vhodné období, kterým je konec zimy.
Na konci zimy jezevčice rodí 2 až 5 mláďat, která jsou kojena okolo 10 týdnů. V půl roce života se mláďata osamostatňují. Pohlavní dospělosti jezevec dosahuje od 1 až 2 let svého života. Jezevec dokáže žít až 15 let.
Zákonem povolená doba lovu jezevce lesního je od 1.9. do 30.11., což není úplně mnoho času na jeho lov. Tato doba lovu je povolena v České republice, v zahraničí se může doba lovu měnit.
Jezevce nelze lovit jako lišku nebo divočáka po celou noc, ale pouze hodinu před východem a hodinu po západu slunce. Vzhledem k tomu, že je jezevec převážně nočním živočichem, není snadné využít lovecké možnosti naplno.
Nicméně právě z kraje podzimu bývá jezevec zvláště aktivní, neboť se vykrmuje před zimou.
Mimo lesní komplexy, kde má pravidelné spády, ho lze lovit na rozhraních kukuřičných polí, kde se toulá a sbírá potravu. Také je aktivní z rána na loukách, kde sbírá různé žížaly, aj.
Jezevce lze lovit většinou na čekané, kde víme, že se pravidelně vyskytuje. Samozřejmě se může jezevec dostavit na krmeliště a jiná obvyklá místa.
Dalším možným způsobem, jak ulovit jezevce, je čekat u jeho nor, kdy vylézá ještě za světla a nebo se k ránu vrací. Tento způsob lovu lze využít samozřejmě v určitých podmínkách. Ne vždy jsou nory na dobře dostupných místech. Zároveň v tomto případě hrozí, že pokud je jezevec špatně zasažený, může zalézt do nory, kde o něj nenávratně přijdeme.
Dalším možným způsobem, který povoluje zákon, je norování. Tento druh lovu není pro každého. Je zapotřebí spousta sil, času, námahy a hlavně dobrého psa norníka, kterému však při kontaktu s jezevcem hrozí velké nebezpečí kvůli jeho silným drápům. Norníka může jezevec „zazdít“, to je zamezit mu možný výstup z nory tím, že ho zahrabe.
Jezevce lze lovit brokovnicí s velikostí broků 4,5 až 5,1 mm. Stejně tak jako lišku. Z kulových zbraní máme na výběr snad z většiny možných ráží. V podstatě jezevce lze ulovit bezpečně i .243 win.
Ideální kombinací k lovu jezevce je kulobrok, který mí jednu hlaveň kulovou a druhou brokovou. Díky tomu lze využít kombinovaných kladných vlastností na lov z blízka, či na větší vzdálenost.
Jako oficiální trofej, která je hodnocena metodou CIC, je označována lebka a její rozměry. Právě rozměry lebky jsou hodnoceny dle určitých kritérií a lze lebku bodovat a získávat medaile za její velikost.
Spousta lovců si jezevce nechává vypreparovat v celé své postavě. Vhodnou památkou na lov jezevce je vyčiněná kůže, která ozdobí každý interiér loveckého salonku.
Jako jedna z mála šelem má jezevec chutné maso, které lze kulinárně upravit na česneku.
Samozřejmě jako všechny šelmy je jezevec vnímavý na svalovce stočeného, což je endoparazit, jenž by konzumace tohoto endoparazita mohla člověku způsobit velmi vážné zdravotní potíže. Proto je zapotřebí dát maso vyšetřit na Státní veterinární správu. Nejde o nic mimořádného. Zcela běžně je takto vyšetřen každý ulovený kus divočáka, který je také na tohoto parazita vnímavý.
Nejžádanější částí je pochopitelně jezevčí sádlo. Toto sádlo má velmi pozitivní účinky na záněty dolních cest dýchacích, kdy se maže na hrudník. Toto sádlo je velmi ceněnou komoditou.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný!
Váš Tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
