Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) je jediným zástupcem horské kozy na našem území a to pouze ve dvou lokalitách v Lužických horách a Jeseníkách, kde se mu vskutku daří a prospívá především po zdravotní stránce.
Nicméně jeho pravou domovinou jsou Alpy, ale rozšířený je v Tatrách, Pyrenejích, blízkém východu aj.)
Kamzík horský měří v kohoutku okolo 80 cm a jeho délka činí okolo 120 cm. Hmotnost kamzíka se pohybuje okolo 40 kg. Jeho rozměry se mohou lišit na pohlaví a linii kamzíků.
Jak již jeho druhové jméno napovídá, žije v horských oblastech, na které je dokonale přizpůsoben. Živí se různými horskými rostlinami ve vysokých nadmořských výškách okolo 2 000 m.n.m. Pochopitelně například v České republice žije úplně v jiných podmínkách, než v Alpách nebo na Pyrenejském pohoří.
Brilantně se pohybuje po skalních výběžcích, kde také tráví většinu svého času.
Kamzík má tmavé růžky, které mu dorůstají po celý jeho život. Růžky má jak kamzice, tak kamzík. Délka růžků přibývá s věkem a dosahuje obvykle dvojnásobku délky uší, přičemž zatočení špiček růžků je mnohem výraznější u samců, než u samic.
Kamzík horský je typickým obyvatelem majestátních hor. Existuje několik větví kamzíka, které jsou pojmenovány podle výskytu (kamzík pyrenejský, kamzík alpský, kamzík tatranský, aj.). Jedno mají však společné. Vyskytují se pouze ve vyšších nadmořských výškách, kde s oblibou tráví čas na skalních výběžcích. Zároveň si zde hledá i potravu. Ve Vysokých Tatrách se vyskytuje nad úrovní lesů, ale když jsou nehostinné podmínky a má nedostatek potravy, schází níže do lesů.
Staří kamzíci samci jsou samotáři, kteří přicházejí ke stádům kamzic pouze v době říje, která probíhá od konce října až do listopadu. Samozřejmě v průběhu roku žijí kamzice ve stádech, mnohdy společně s mladými kamzíky ve stádech.
Říje probíhá tak, že se samci přibližují ke stádu kamzic, o které bojují se soky. Boj probíhá tak, že kamzíci u boků svých protivníků švihají hlavou a může dojít k rozpárání břicha. Jde o demonstraci síly, kterou vyhrává dominantnější samec, který zažene své soky. V říji se kamzíci ozývají mrmlavým hlasem. Mimo říji se kamzíci dorozumívají krátkým bečením.
Po říji se staří kamzíci opět oddělují od stáda. Kamzice v době kladení mláďat se rovněž oddělují od stáda a mláďata kladou o samotě.
Své teritorium si kamzíci značkují pomocí pachových žláz za růžky.
Kamzice rodí mláďata někdy na rozhraní května až června, která jsou schopna po několika hodinách následovat svou matku na skalních výběžcích
Doba lovu kamzíka horského je stanovena v České republice od 1. října do 31. prosince. Zároveň se jedná o vhodnou dobu lovu, kdy jsou již odrostlá mláďata.
Zároveň jsou kamzíci více aktivní, protože u nich dochází k říji.
Kamzík horský je loven především za světla přes den a to způsobem, že je třeba k němu dojít na optimální vzdálenost pro lov.
Kamzík horský je poměrně těžký na lov. Historicky byl jeho lov velkou výzvou pro všechny lovce, kteří se odhodlali na jeho lov. Ani ne kvůli velikosti, nebo tomu, že by byl kamzík nebezpečný. Ale jednoduše se kamzík vyskytuje ve velice nepřístupném terénu, který vyžaduje velkou fyzickou zdatnost lovce. Zároveň je kamzík velmi bystrým zvířetem, takže lovec musel vynakládat nejen velké úsilí přiblížit se ke kamzíku, ale také nesměl být odhalen.
Není tomu jinak ani v dnešních dobách, i když lovci mají nesrovnatelné vybavení. Od špičkového funkčního vybavení, GPS nástrojů, předpovědí počasí až po samotnou zbraň s dokonalou optikou a střelivem na dlouhé vzdálenosti.
Kamzíka je třeba vyhledat na skalních úbočích, náhorních plošinách a dostat se k němu na loveckou vzdálenost. Mnozí lovci střílí kamzíka na více než 300 metrů, což přinejmenším vyžaduje i střelecký um a klade se důraz na preciznost lovecké pušky.
Tím to ale nekončí. V okamžiku úspěšného lovu kamzíka je třeba pro něj dojít a snést ho do údolí, nebo do loveckého tábora. Spousta lovců loví z jednoho skalního úbočí přes údolí na druhé skalní úbočí. Takže, chce-li dojít pro kamzíka, musí se dostat jednoho místa na druhé a přitom slézt z jedné hory/ skály a překonat údolí a opět vylézt na protější stranu. Vzít si kamzíka na záda a celou trasu absolvovat ještě jednou.
To vše nemění nic na faktu, že přesně tohle spousta dobrodruhů vyhledává doposud a úspěšný lov kamzíka je sám o sobě nádhernou záležitostí a přidá-li se k tomu krásné prostředí hor se samotou, tak se jedná o jeden z nejhezčích loveckých okamžiků vůbec.
Jak již bylo napsáno výše. Trochu úsměvně je nejdůležitější fyzička lovce. Bez dobré fyzičky nemá ani smysl uvažovat o lovu ve vrcholcích hor. Je to velký risk.
Z technického vybavení je důležité mít u sebe dobré oblečení, spektiv pro dobré přečtení zvěře a pušku sladěnou pro lov na dlouhé vzdálenosti i více než 300 metrů.
Kamzíka lze lovit například obyčejnými rážemi řady 7 mm.
Kamzík je velmi fotogenické zvíře. Většina lovců si trofeje váží natolik, že si nechávají preparovat hlavohruď kamzíka.
Standardní trofejí jsou růžky kamzíků, které jsou hodnoceny metodou CIC a jsou jim udělovány medaile.
Pro lovce má nebývalou hodnotu trofeje tzv. kamzičí vous, což jsou prodloužené chlupy na hřbetě. Dělají se z nich ozdobné štětky na myslivecké klobouky, kde dává lovec na odiv svůj úspěšný lov.
V neposlední řadě lze u kamzíka nalézt bezoárovou kouli, která se u nich vyskytuje v žaludku.
Maso z kamzíku může být chutné, ale také může být velmi cítit a být lojovité až tuhé. Vše závisí, z jak starého kusu je maso. Dalším aspektem hraje roli, jestli se jedná o samici nebo samce.
Maso z kamzíka je velmi tmavé, bývá lojovité a může být cítit prkem, vzláště při kamzičí říji u kamzíků.
Existuje řada receptů a marinád, jak toto aroma zmírnit, avšak maso není pro každého.
Ze starších kusů se většinou dělají klobásy. Z mladých kusů lze připravit pečeně, které musí být alespoň týden naložené v láku.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný!
Váš Tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
