Krocan divoký (Meleagris gallopavo) je původem ze Severní Ameriky. V České republice je chován za účelem lovu. Daří se mu zde skvěle a vytváří zdravou populaci divokých krocanů. Tím, že není tažným a je stálý, vyskytuje se pouze v místech, kde byl vysazen a kde je úspěšně chován.
Krocan divoký patří mezi nejtěžší hrabavé ptáky. Jeho hmotnost se pohybuje okolo 7- 10 kg a dorůstá délky okolo 1 metru. Přesto, že se jedná o takto velkého hrabavého ptáka, dobře létá.
Jeho zbarvení je kovově černé s lysou, červenou hlavou. Velkým morfologickým znakem mezi krůtou a krocanem je jeho velký tatrž, který roztahuje v přítomnosti krůt, či jiných krocanů. A to především v době toku, který bývá od poloviny března do poloviny dubna. Krocani se projevují velmi typickým hudrováním, které zná snad každý.
Dále jsou krůty asi o polovinu menší než je samotný krocan a jejich zbarvení je spíše do hněda. To je typické pro většinu hrabavých ptáků, kdy je samičí pohlaví zbarveno nenápadně, aby byla samice maskována, když sedí na snůšce vajec.
Tatrč krocana je jeho nepřehlédnutelný ocas, který může krocan svévolně roztahovat a zvětšovat tak opticky svojí velikost. Tatrč roztahuje vždy, když je v toku u krůt, nebo je-li poblíž jeho sok. Když hudruje, roztahuje tatrž a svěsí letky, kterými dře o zem. Hlavu má zakloněnou dozadu. Toto jeho představení je zajímavé a nikdy se neokouká.
Krocaní štětka je hrudní výstupek (chomáč prodlouženého peří) na hrudníku, která dorůstá s jeho věkem. Jedná se o velmi ceněnou loveckou trofej. Podle této štětky lze odhadovat i stáří krocana.
Krocaní štětka je velmi důležitým ukazatelem kvalitního krocana a to především z hlediska genetiky. Samotné krůty vybírají své krocany podle několika znaků. Právě jedním z těchto znaků je hrudní štětka, kdy je krůta schopna vybírat zkušeného krocana, který je zároveň mohutný. Z hrudní štětky lze vyčíst, zda-li je krocan v dobrém zdravotním stavu.
Krocan vyhledává menší lesíky, remízky, které se střídají s menšími poli. Má raději světlé, listnaté lesy. Na noc hřaduje na těchto stromech. Tím, že se živí různými bolulemi, plody, či hmyzem vyhledává různé meze. Jako úkryt mu slouží křoviny, vysoká tráva, či zemědělské plodiny.
Krocan divoký je stálý a obývá své stávaniště. Jedná se o polygamního ptáka, který má k sobě více samic (stejně tak, jako ostatní hrabaví).
Krocan jde na jaře do toku (od poloviny března do poloviny dubna). Toku se říká hudrování. Před krůtami se naparuje, roztahuje ocasní tatrč a dře svěšenými křídly o zem. Hlavu má zakloněnou dozadu a zvukovými projevy jí dává dopředu.
Na večer krocani hřadují na vysokých listnatých stromech. Vůči své velikosti relativně dobře létají a v případě ohrožení ulétnou, nebo vylétnou na nejbližší strom.
Během roku žijí krocani v hejnkách. Pouze v období toku jsou krocani teritoriální a hájí si své území.
Nejzajímavějším obdobím lovu krocana divokého patří jaro, kdy jsou krocani v toku. Tok krocana je od poloviny března do poloviny dubna. Tomu odpovídá i zákonem povolená doba lovu v České republice.
Krocani jsou touto dobou nejvíce aktivní. Po krajině je slyšet hlasité hudrování. Krocani se rádi vystavují na odiv před krůtami. V tomto období lze krocany snadno vábit.
Krocan divoký je stálý pták. Lze vypozorovat krocaní stávaniště během toku, vybudovat zde kryté lovecké zařízení a čekat. Samozřejmě je dobré krocana povzbudit například balabány (imitace krůt), nebo vábením. Lovy pochopitelně probíhají individuálně.
Druhou hlavní možností lovu krocana je šoulání. Krocan za sebou zanechává pobytové znaky, kterými se lovci mohou řídit a krocany vystopovat. Jednoznačně je tento způsob lovu zajímavý v kombinaci s vábením.
Vábení krocana je vhodné využít při obou možnostech lovu (čekaná/ šoulání). Zvyšuje se tím šance na úspěšnost lovu. Existuje řada vábniček vydávajících zvukové efekty. Oblíbeným vábením krocana bývá tření letkami o zem, což imituje jiného krocana.
V neposlední řadě se do kombinace vábení hodí balabáni krůt. Tyto balabány krocani následně obcházejí, zajímají se o ně a lovec si tak může krocana přiblížit na dobrou loveckou vzdálenost.
Lov krocana se neobejde bez dobrého krytu, který umožní krytí na vhodných loveckých stanovištích.
Pokud se rozhodneme krocana vábit, potřebujeme balabány a různé typy vábniček. Tyto vábničky je vhodné kombinovat.
Lovit krocana lze buď brokovnicí s velikostí broků od 5,1 mm. Samozřejmě brokovnice má své limity na přesnost a vzdálenost, na kterou můžeme lovit. Proto se čím dál více osvědčuje lovit malorážkou 22LR, nebo jinými málo výkonnými rážemi- 243 Win., 5,6×57, 5,6×50 Mag., 223 Rem., 222 Rem., 22 Hornet, aj.
Jako trofej se u krocana považuje hrudní štětka, která s postupujícím věkem krocanovi neustále dorůstá. Jedná se o kritérium, podle kterého lze stanovit věk krocana a ohodnotit tak sílu trofeje.
Dále je velmi oblíbenou trofejí vycpání hlavohrudi s celým ocasním tatrčem.
Jako trofej lze považovat pouze ocasní pera, nebo celý tatrč. Lze využít i letky krocana divokého.
Maso krocana je velmi chutné a výživné. Samozřejmě se vše odvíjí od toho, jak starého krocana lovec uloví. Neboť všeobecně s věkem je maso tužší s výraznějším aroma.
Stejně tak jako maso z vyšlechtěné krůty domácí, i maso z divokého krocana se vyznačuje výbornými vlastnostmi. Jednotlivé části těla mají rozdílné struktury vláken masa.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný!
Váš Tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
