Liška obecná je nejrozšířenější psovitá šelma na evropském kontinentu. Obývá i Severní Ameriku nebo Asii.
Existují její příbuzné druhy, které se vyskytují v místech nehostinných pro lišku obecnou. V případech, kde se tyto druhy střetávají, dochází ke konkurenčním konfliktům, přičemž liška obecná je dominantním zvířetem ku jejím příbuzným.
Jedním za takových je liška polární, která se liší nejen svým bílým vzhledem, ale i výskytem daleko na severu, kde liška obecná nemá dostatek potravy.
Dalšími méně známými druhy lišek po celé severní polokouli jsou liška korsak (střední Asie), liška kana (Izrael). V Severní Americe se setkává s dalšími příbuznými jako je liška velkouchá, liška šedohnědá a liška šedá, která jako jediný poddruh lišky dokáže konkurovat lišce obecné a dokonce jí vytlačovat.
Liška obecná je drobnější šelma, která je menší než šakal či kojot. Živí se různou potravou (hmyz, myši, drobní hlodavci, ptáci, hnízda, aj.).
Její zbarvení je cihlově červené až rezavé s bílou náprsenkou a bílým břichem. Koncové části nohou jsou černé. Má dlouhou huňatou oháňku, která je zakončena bílým kvítkem. V zimě je kožich velmi výrazný.
Liška obecná je velmi přizpůsobivý tvor, který se adaptuje úplně na všechny biotopy, včetně lidských sídel. Obývá velké lesní komplexy, smíšené honitby, i dokáže žít v čistě polních podmínkách. Častěji se s ní setkáváme v městských metropolích, kde vyhledává potravu u odpadků a na vesnicích dokáže žít v blízkosti lidských obydlí.
Liška je noční tvor, který obývá své nory. Z těchto nor vylézá za soumraku a za svítání se do nich opět vrací z lovu. Jedná se o vrcholného predátora v některých lokalitách, kde se nevyskytují vlci nebo medvědi, případně šakali s kojoty.
Rozmnožování probíhá v období konce prosince až února dle počasí a lokalit. Liška se ozývá tzv. liščím skolením. Lišky a lišáci se projevují každý jinak.
Na jaře mají následně lišky v norách od konce března do konce dubna liščata, o která se stará do doby, než začnou sama lovit, což je někdy koncem června až července. V tu dobu je učí lovit. V jednom vrhu může mít liška 4 až 8 liščat, ale v ojedinělých případech může mít mnohem více liščat.
V přírodě zaujímá velmi důležitou roli při lovu drobných hlodavců, jako je například lov hrabošů. Ne zřídka však zavítá do kurníků, kde si odnese i několik slepic najednou. Především v období mláďat.
Lišku obecnou povoluje lovit legislativa v České republice po celý rok. Avšak správný myslivec respektuje dobu mláďat a lišky neloví od poloviny března do začátku června.
Povětšinou se lišky aktivně začínají lovit až na podzim, kdy přebarví na zimní srst. Vskutku, nejkrásnější lovy bývají v mrazech, při úplňku na sněhu, kdy se ojíněná liška přikrádá podél cest směrem k místu, odkud slyšela zaječí vřeštění. Jedná se o jeden z nejzajímavějších způsobů lovu lišky, kdy lovec musí ovládat dokonale imitaci zvuku kořisti lišky a zároveň znát místa, odkud liška může přijít, aniž by lovce sama dříve spatřila, nebo navětřila.
Z denní aktivity je účinné lišku ulovit za soumraku, v noci a nebo za svítání, kdy se vrací do nor. Přes den je šance na ulovení lišky minimální.
Historicky lišky neměly vůbec na růžích ustláno. Byly loveny všemožnými prostředky (od tluček, pastí typu želez, trávení, plynování nor, aj,). Velmi oblíbeným způsobem lovu byly štvanice a parforsní hony v Anglii, kdy se využívaly velké smečky psů, které hnaly lišku. Jezdci na koních je následovali.
V dnešní době je přístup k liškám již humánnější a lišky jsou loveny především palnou zbraní na čekané, šoulačce nebo na společných lovech.
Velmi kontroverzním tématem je v dnešní době povolený způsob lovu norováním, kde ho jedni brání jako tradiční způsob lovu s vyšlechtěnými plemeny psů k tomu určenými a druzí takový způsob lovu odsuzují jako přežitek, který nemá v moderní době své místo.
Nejkrásnějším lovem lišky obecné je jednoznačně lov vábením, kdy lovec imituje její kořist. K tomu se využívá zaječí vřeštidlo, myškovačka (lze i na rty napodobovat zvuk) a nářek ptáčka. V období kladení srnčat lišky také dobře reagují na nářek srnčete. Zde se vám ovšem může stát, že se na vás přijde podívat i větší prase, které rádo vyhledává čerstvě nakladená srnčata.
V posledních letech se na trhu objevují vábničky, které dokážou imitovat i liščí skolení (tzv. liščí flétny). Slouží k nalákání lišáka za fenou a nebo za imitací jeho soka. Takové vábničky lze používat efektivně během ledna až února, kdy mají lišky kaňkování (období rozmnožování).
Lišky mají své stezky, kudy dnes a denně chodí na lov, nebo se z něj vrací. Lze tedy vytipovat místo a vychytat čas, kdy liška bude procházet. Jedná se poměrně o efektivní lov pro lovce, kteří se na lišku specializují.
Občas se loví liška na tzv. újedi, kdy se využívají atraktivní živočišné zbytky (uzená makrela, uzená ryba, ryby všeobecně, apod.) a liška si pro návnadu dojde. Většinou se újediště dává v blízkosti posedů, kde následně myslivec lišku uloví.
Lišky lze lovit brokovnicí již od 4 mm velikosti broků. Z kulovnic lze využít ráže typu malorážek až po velikost .308win. Samozřejmě záleží na tom, jestli chceme zachovat z lišky kožešinu, která byla svého času cenným artiklem.
Vábničky v případě možnosti vábení lišky.
Dobrý úkryt a dobrý vítr. Liška je velmi bystré a chytré zvíře. Stačí, aby se jednou zradila a podruhé se napálit nenechá!
Liška má mezinárodně uznávané bodování velikosti své lebky metodou CIC, kterou lze porovnávat velikost zvířete. Někteří lovci mají však jako trofej i liščí kožešinu, ze které si nechají vyrábět čepice, nebo pro své drahé chotě i kožichy.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný!
Váš Tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
