Prase divoké (Sus scrofa) patří do čeledi prasatovití (Suidae). Prase divoké je jediným divoce žijícím prasetem v Evropě a Severní Americe. Obývá i značnou část Asie.
Prase divoké je ve vysokých stavech rozšířeno ve všech možných biotopech. Prase divoké existuje asi v 16 poddruhách, které jsou převážně rozděleny podle oblasti, kde se prase vyskytuje. Tyto poddruhy se liší srstí, velikostí, tvarem lebky a jinými znaky. Jedná se například o prase divoké sibiřské, karpatské, severoafrické, italské, evropské, amurské a jiné. Jedno mají společné. Všechny poddruhy jsou všežravci, nenároční na životní podmínky a velmi rychle se rozmnožující zvířata.
Tento článek je samozřejmě o praseti divokém, nebo jak je také nazýváno: o divočákovi. O pravých černých rytířích, kteří vytahují z houštin za soumraku a s rozedněním se stahují zpět z polí do hustých porostů.
Prase divoké je velikostně značně variabilní. Vše závisí o lokalitě výskytu a životních podmínkách. V kostce lze snad shrnout, že se jedná o sudokopytníka vysokého okolo jednoho metru, dlouhého až 180 cm. Hmotnost je opravdu variabilní. Obvykle se dospělí jedinci pohybují okolo 120 až 150 kg, ale není problém setkat se jedinci vážícími i 200 kg. Rekordy atakují až 300 kg.
Divočák má velmi hustou a tvrdou srst s velmi tlustou kůží na hřbetě (kyrys). Povrch tvoří štětiny a osiny, které prase jednak chrání před zimou a za druhé mu tvoří dobrou ochranu před potenciálním nebezpečím.
V zimě nosí zimní hustou a krásně černou srst. V létě přebarvuje na letní, nijak nevýraznou, bez podsady. Pírko (ocas) bývá dlouhé až 30 cm.
Divočák má velké zahnuté zuby, které mu dorůstají po celý život. Dle těchto zbraní lze určovat i věk. Navíc je zbraně divočáka se staly hodnotnou trofejí na základě měřících parametrů CIC a lze tak matematicky vyjádřit velikost trofeje divočáka. Kňouři (samci) mají všeobecně větší zbraně oproti bachyním, které je mají navíc jinak uzpůsobeny. U nich se vystouplé zuby nazývají háky. Jedná se o prodloužené špičáky.
Kňour má v horní čelisti klektáky a v dolní páráky, které jsou delší než klektáky. Zároveň dvě třetiny jsou vrostlé v čelisti. Obojí kouká ven před ryjem směrem nahoru. Zbraně jsou ostré a během jednoho seknutí jsou schopni rozpárat loveckého psa.
Velikosti těchto páráků se pohybuje okolo 20 cm.
Prase divoké se vyskytuje téměř ve všech biotopech. Rádo obývá i příměstské oblasti, na které se tak dobře adaptovalo. Bohužel páchá velké škody v parcích, proto je i tady nežádoucí.
Všeobecně přes zimu se prasata stahují spíše do lesních komplexů či rákosin s dobrým úkrytem. Přes noc vytahují z úkrytu do polí nebo obcházejí kraje lesů a pokud jim to počasí dovolí, rejí (buchtují) po loukách nebo po lesích.
Jakmile začíná růst vegetace na jaře, divočáci se stěhují do polí, kde dokáží přebývat až do podzimu, kdy jsou sklizeny poslední zbytky kukuřic, či jiných plodin skýtajících divočákům úkryt.-
Prase divoké je velmi inteligentní a společenský tvor. V podstatě celý život tráví v tlupě. Pochopitelně odrostlí samci (lončáci) a dospělí kňouři jsou samotáři, kteří se toulají po krajině o samotě.
Tlupu prasat vede nejzkušenější bachyně (samice), která je též označována jako tzv. vodící bachyně. Ta udává směr celé tlupy, kde se bude tlupa pohybovat a ovlivňuje i samotné chrutí, kdy dovoluje se slabším bachyním účastnit chrutí, či nikoliv. Právě absence dospělých a silných bachyň zároveň vede k tomu, že se prasata rozmnožují bez jakékoliv kontroly. Do rozmnožovací cyklu tak vstupují i lončačky, což je špatně.
Chrutí probíhá většinou v měsíci prosinci, kdy se k tlupám černé zvěře připojují kňouři. Tito kňouři vedou boje o bachyně. Z lesa je tak slyšet silné kvičení a souboje.
Na jaře (v březnu) bachyně klade 3 až 12 mláďat, kterým se říká markazíni (pruhované krycí zbarvení).
Prase je v podstatě noční tvor, kterého lze za světla málokdy zahlédnout. Většinou, stane-li se tak, jedná se o jejich vyplašení z úkrytu a nebo je lze spatřit v letních měsících velmi brzo ráno, kdy se vrací zpět do krytů.
Prase divoké je možné dle české legislativy lovit po celý rok. V zahraničí se tato skutečnost může lišit.
Faktem je, že díky početním stavům a škodám na zemědělských plodinách, které prasata páchají, je nezbytné prasata lovit po celý rok. Samozřejmě etika lovu hovoří jasně. Neulovit gravidní samici či mámu od malých selat, která jsou závislá stále na své matce. Toto každý normální myslivec i lovec respektují.
Na druhou stranu, bude-li chtít mít lovec krásný zážitek z lovu trofejové zvěře, jistě dá přednost lovu v zimním období. V tomto čase je prase v husté zimní srsti, která k černým rytířům patří.
Divočáka lze lovit většinou za tmy v noci, proto je potřeba mít správné noční pozorovací vybavení.
Divočáka lze lovit buď individuálně formou čekané nebo šouláním. Na čekané se osvědčila tzv. krmeliště, kde se pravidelně přikrmuje a černá zvěř tato krmeliště pravidelně obchází. Díky tomu lze lovit poměrně často divočáky z jednoho místa. Prasata navíc ráda chodí pořád po stejných ochozech, není problém tak prasata lovit i v místech, kde takto prochází.
Během letních měsíců lze takto prasata lovit u polí, kde mohou přetahovat z kulturních plodin ven do lesa, apod. Někdy se podaří lovit i za světla.
Po sklizni kulturních plodin divočáci rádi vytahují na pole z lesů sbírat a buchtovat na pole. I zde je výhodný lov formou čekané, protože většina loveckých zařízení je postavena v místech, kde divočáci rádi vytahují.
V dnešní době rozvoje nočních a termovizních zaměřovačů je stále více v oblibě noční šoulání. To znamená prohledávat pole za úplné tmy, kdy jsou divočáci méně opatrní a dojít si k divočákům na loveckou vzdálenost není tak obtížné. Tento způsob lovu divočáků se těší stále větší oblibě.
Z individuálních lovů lze vyzdvihnout i možnost vábení černé zvěře tzv. chrochtadlem. Imituje chrochtání černé zvěře například, když hodují nebo buchtují. Na tento typ vábení často reagují mladá a zvědavá selata.
Dalším typem vábení, které funguje na celé tlupy, ale i například starší prasata (lončáky), je imitace srnčete. Toto funguje zvlášť v období, kdy srny kladou srnčata (konec května/ červen). Prasata tato srnčata vyhledávají tím, že procházejí louky, kde vědí, že se zdržuje srnčí zvěř.
Nesmíme zapomenout na populární společné lovy, které jsou stále více v oblibě všech lovců. Naháňky, natláčky či nadháňky. Jedno mají společné. Setkání s přáteli a užití si společného lovu na černou zvěř, kde lovec musí prokázat své střelecké dovednosti a většinou za rychlého úprku divočáků prase obeznat, zamířit a bezpečně vystřelit.
Společné naháňky jsou výsadou podzimu. Na výřadech je obvykle uloveno i několik desítek kusů černé zvěře.
Divočáka lze lovit kulovou i brokovou střelou. V případě brokovnice jsou dovoleny jednotné střely, tzv. slugy. Zároveň existují i speciální kulové náboje do brokovnic, které mají mnohem lepší vlastnosti než standardní slugy. Slug je jednotná olověná střela.
Z kulových ráží je zapotřebí zmínit, zda-li se loví sele, nebo lončák a nebo trofejový kus. Na sele a lončáka stačí běžné ráže řady 6,5 mm; 7 mm; 8 mm a 9,3 mm. U trofejových kňourů je potřeba zvážit výkonnější střely. Na druhou stranu trofejového kňoura lze ulovit bezpečně i ráží řady 7 mm. Bližší informace si můžete přečíst v článku „Výběr vhodné ráže k lovu spárkaté zvěře“ v časopisu Myslivost.
Vzhledem k tomu, že divočák je většinou lovený za tmy, je potřeba být vybaven dobrým pozorovacím zařízením, díky kterému lze bezpečně obeznat správný lovený kus zvěře. Existují noktovizory, ale dnes jsou tyto noktovizory nahrazovány spíše termovizemi, které jsou ve všech ohledech lepší.
Jako trofej u divočáka jsou mezinárodně uznávané jeho zbraně (klektáky a páráky), které mají stanoveny přesně definované parametry, jako počítat sílu trofeje. Metodou CIC lze uloveným kusům přiřadit i medaile.
Někteří lovci si z ulovených divočáků vytvářejí štětky, což jsou svázané štětiny ze hřbetu v ozdobném toulci. Toto lze využít za klobouk jako dekorace.
Divočák je velmi chutným masem, které je krásně červeně zbarvené. Z mladých kusů je křehké a libové. Jeho využití je všeobecné. Od guláše, přes pečínku až po grilování. Nutno podotknout, že divočák je nositelem svalovce, což je endoparazit, který je nebezpečný člověku. Z toho důvodu každý ulovený kus musí být vyšetřen na Státní veterinární správě v laboratoři. Odebírají se definované vzorky svaloviny.
Za zmínku stojí odebrané sádlo ze samičího pohlaví. Pokud se sádlo vyškvaří, tak je toto sádlo velmi chutné a jemné. Škvarky jsou naprosto nesrovnatelné se škvarky z domácího prasete. Jsou křehké, voňavé a lahodné.
Doufáme, že Vám byl tento článek užitečný!
Váš Tým Huntastic
Copyright © 2024 Huntastic s.r.o., všechna práva vyhrazena.
